Homeopatie

Co je homeopatie

Homeopatie je jemný, přesto však velmi účinný způsob energetického léčení, který pracuje na principu stimulace regenerační schopnosti organismu.
Stimuluje pro tělo přirozené procesy, používá prostředky, které jsou netoxické, šetrné a nenávykové a jsou vhodné pro lidi všech věkových kategorií včetně seniorů, dětí i těhotných. Tato přirozené, jemná a efektivní terapie je postavena na základech stanovených německým lékařem Samuelem Hahnemannem na počátku 19. století. Nadčasovost jeho poznání dává homeopatii schopnost efektivně pomáhat lidem v různých stadiích rozvoje materiální medicíny jen tím, že nachází zdroj uzdravování zevnitř a nesnaží se tělesné procesy změnit silou zvenčí.

Každý člověk je jedinečný a vyžaduje léčení, které je mu ušité na míru. Lék nebo léčebný postup, který je pro jednoho optimální, může být pro druhého nevhodný. Homeopatické léčba je postavena na myšlence, že pro každý chorobný stav lze nalézt odpovídající homeopatický lék odpovídající aktuálnímu energetickému procesu v organismu. Homeopatický lék  určujeme podle symptomů pacienta včetně jeho subjektivních pocitů, nikoliv podle medicínské diagnózy.

Základní principy

Individualizace

Každý člověk je jedinečný a vyžaduje léčení, které je mu ušité na míru. Lék nebo léčebný postup, který je pro jednoho optimální, může být pro druhého nevhodný. Stejně tak se požadavky na léčebný zákrok mohou měnit v průběhu času: jak se vyvíjí člověk, vyvíjí se i jeho patologie a lék účinný v minulosti někdy už nestačí. Takže individualizujeme léčbu i v čase.

Homeopatický lék

Léčebné přípravky označované jako homeopatické léky (homeopatika) se získávají převážně z přirozených minerálních, rostlinných nebo živočišných substancí procesem zvaným potenciace, který popisuji níže. Homeopatický lék je jednak vlastní léčebný prvek homeopatie, ale tzv. obraz léku je také komplexní popis příznaků charakterizující pacienta zralého k podání tohoto homeopatika.

Potenciace

Homeopatické léky jsou připravovány podle lékopisných standardů odlišným způsobem od běžných farmak – ředěním a potenciací. Potenciace je metoda přípravy léků jedinečná pro homeopatii a spočívá v opakovaném ředění a protřepávání roztoku zdrojové substance dokud neobsahují jen její informační stopy. Tak se zvyšuje léčebný efekt původní substance a odstraňuje jakákoliv toxicita.

Zákon podobnosti

Každý člověk je jedinečný a vyžaduje léčení, které je mu ušité na míru. Lék nebo léčebný postup, který je pro jednoho optimální, může být pro druhého nevhodný. Stejně tak se požadavky na léčebný zákrok mohou měnit v průběhu času: jak se vyvíjí člověk, vyvíjí se i jeho patologie a lék účinný v minulosti někdy už nestačí. Takže individualizujeme léčbu i v čase.

Similimum

Léčebné přípravky označované jako homeopatické léky (homeopatika) se získávají převážně z přirozených minerálních, rostlinných nebo živočišných substancí procesem zvaným potenciace, který popisuji níže. Homeopatický lék je jednak vlastní léčebný prvek homeopatie, ale tzv. obraz léku je také komplexní popis příznaků charakterizující pacienta zralého k podání tohoto homeopatika.

Minimální dávka

Homeopatické léky jsou připravovány podle lékopisných standardů odlišným způsobem od běžných farmak – ředěním a potenciací. Potenciace je metoda přípravy léků jedinečná pro homeopatii a spočívá v opakovaném ředění a protřepávání roztoku zdrojové substance dokud neobsahují jen její informační stopy. Tak se zvyšuje léčebný efekt původní substance a odstraňuje jakákoliv toxicita.

Často kladené dotazy

Ne nutně. Homeopatické léky jsou impulsem, který má podnítit změny v těle. Někdy se setkáte I s podáním jediné dávky, po níž dostane organismus čas na reakci. Jakmile dojde k žádoucím změnám, tak je lepší užívání přerušit. Někdy se homeopatické léky opravdu podávají dlouhodobě – často v nižších nebo tzv. LM potencích. Vždy jsou ale nutné homeopatické kontroly k posouzení k posouzení účinku terapie. Nadužívání homeopatických léků může také způsobit nežádoucí reakce.

Ne. Homeopatický lék odpovídající konstituci pacienta začne působit hned. Nicméně ne každý organismus reaguje bezprostředně, někdy se reakce objeví s odstupem týdnů. To ale ovlivňuje také prudkost, energičnost, s jakou nemoc probíhá. Chronický oslabující stav má pomalejší odezvu, zatímco akutní stavy vykazují i rychlou odezvu na homeopatický lék.

Ne. Homeopatický lék je vybírán na základě zhodnocení celkového stavu a ze stejné globální perspektivy posuzuje i léčbu. Diagnózy standardní medicíny nejsou stanoveny s takovým nadhledem a nadto nezohledňují subjektivní popis potíží pacientem. Jsou tedy mnohem obecnější a pro předpis homeopatického léku jen velmi zřídka použitelné. Stačí se podívat do homeopatické příručky zvané repertorium, zda použitím lékařských diagnóz dojdeme k homeopatickému léku: bolest hlavy – 1249 léků, zánět tlustého střeva – 157, alergie – 291 anebo rakovina 477 homeopatik.

Ne, dietu nepožadujeme. Pouze době bezprostředně před a po užívání homeopatik je vhodné nejíst a nepít – vlastně udržet ústní sliznici, která je v kontaktu s homeopatikem, bez kontaktu s jídlem. Silně aromatické věci jako mentolové pochutiny, zubní pasty nebo kávu doporučujeme vynechat déle, ale je to jen v řádu desítek minut.

Ne nutně. U některých léků by to bylo dokonce nevhodné (např. inzulín nebo dlouhodobě užívané kortikosteroidy); takový, na něž již vznikla fyzická adaptace organismu až závislost. Ale na druhé straně homeopatická léčba směřuje k přirozené odezvě těla (to je i podstatou tzv. homeopatického zhoršení). Tak může vznikat protichůdné působení mezi obnovenou fyziologickou odezvou těla a reakcí vynucenou zevně přivedenými medikamenty. Přirozená léčba samozřejmě probíhá volněji bez boje s chemikáliemi přicházejícími vně organismu, takže bez chemických léků to jde přirozeněji.

Setkávám se s tím spíše řídce, ale je to možné. Mohou se objevit tzv. reverzní příznaky (= homeopatické zhoršení) jako projev zesílené přirozené odezvy těla. Je to krátký návrat některých dřívějších projevů, zdánlivě paradoxně spojený nebo těsně následovaný s nárůstem vitality nebo posunem k lepšímu na úrovni mentální či emoční. Většinou to vidím u dříve potlačených zánětů na sliznicích, kdy se tělo s opakovanou infekcí nevyrovnalo, nezískalo po sérii antibiotik schopnost lepší imunity, jen oslabením ztratilo schopnost reagovat – vytvořit zánět. Reverzní symptomy navazují na fenomén potlačení.

Ano a často je účinnější než běžná léčba nebo dokáže pomoci příjemněji pro pacienta.

Nemají. Je ale nutné přizpůsobit dávkování homeopatických léků odezvě organismu – nepředávkovat pacienta.

Je to původní směr homeopatie hledící na člověka jako na celek; v tomto smyslu konstitučně pracující homeopat hledá začátek potíží, vede vyšetření, analyzuje případ a hodnotí léčbu. Někteří takto pracující homeopaté zastávají názor, že konstituce je celoživotní, jiní vnímají (zdravotní) vývoj jako stupňovitý a i homeopatickou léčbu mohou takto vést.

Z mého pohledu především tehdy, kdy o to pacient nestojí a je k homeopatii doveden někým z rodiny. To bývá důsledkem velké pasivity pacienta nebo silového/přesvědčovacího přístupu rodinného příslušníka, který chce pro pacienta “jen to nejlepší”. Jinak má svá omezení stran úplného vyléčení: u starých a hodně slabých lidí nebo pokročilých onkologických stavů bych roli homeopatie viděl spíše v doplňkovém nebo paliativním působení, ale i tam má své místo.

Nalezení homeopatického léku je výsledkem několikahodinového procesu i u zkušeného homeopata. První sezení je tím primárním sběrem informací o pacientovi, které pak homeopat znovu prochází, snaží se pochopit, jaká fyzická i psychická dynamika je obsažena v příběhu pacienta, najít klíčové body případu a vlastně se snaží porovnat případ, jak ho chápe, s případy, které homeopatie již dříve vyřešila. K tomu slouží různé nástroje: práce s příručkou zvanou repertorium, která laikovi připomíná telefonní seznam, práce s homeopatickými koncepty a skupinovými charakteristikami léků, využití vlastní zkušenosti i případů publikovaných jinými homeopaty.