Léčebná rehabilitace

Léčebná rehabilitace je medicínský obor zabývající se léčbou pohybových potíží jinými než chirurgickými nebo farmakologickými prostředky. Rehabilitace prochází dynamickým vývojem a získává si lepší renomé, než měla v minulosti jako pouhá služka “velkých“ oborů a přikládání elektrod. Své místo zde má i medializované působení některých osobností, mezi nimiž vyčnívá známý fyzioterapeut sportovců (a příležitostně i politiků) prof. PaedDr. Pavel Kolář, který je však především excelentním odborníkem.

Léčebná rehabilitace následuje zpravidla po prvotní léčbě praktického lékaře nebo v odborné ambulanci neurologické, ortopedické, neurochirurgické, úrazové nebo jiné chirurgii. Vazby na gynekologii, stomatologii, plicní nebo vnitřní lékařství již nejsou tak kompletní, ale omezují se na několik diagnoz.

Někteří pacienti požadují po fyzioterapeutech, aby „dostali masáž zad“, jde ale o nepochopení cílů i prostředků. Techniky měkkých tkání spočívající často v protahování a uvolňování podkoží a svalů se masáži sice vzdáleně podobat mohou, ale je to přípravná technika pro další aktivity. Takže, nenásleduje-li další rehabilitační práce zaměřená velmi často hlavně na zlepšení schopnosti dynamické stabilizace, jde o velmi dočasné a nesystémové řešení.

Konečným cílem fyzioterapie a léčebné rehabilitace není jen odstranění bolesti, ale korekce pohybových návyků.

Indikace rehabilitační péče

  • bolesti zad ve všech etážích – bederní, krční, hrudní
  • kořenové a pseudokořenové syndromy, cervikobrachiální a cervikokraniální syndromy
  • poúrazové bolestivé a funkční poruchy
  • neurologické nemoci – stav po cévní mozkové příhodě, roztroušená skleróza, myopatie, dědičné neuropatie, stavy po zánětlivých onemocněních mozku a plen aj.
  • periferní nervové obrny, obrna lícního nervu
  • dětská mozková obrna
  • nekardiogenní bolesti na hrudníku (před rehabilitací je nutno vyloučit možnou srdeční příčinu internistou či kardiologem)
  • stavy po operacích páteře a mozku, následky poranění hlavy a mozku, otřesu mozku
  • stavy po úrazech prstů a ruky
  • onemocnění z přetížení, úponové bolesti
  • stavy po popáleninách
  • různé bolestivé poruchy pohybového aparátu vzniklé i po jiných operacích (nitřobřišních, gynekologických, ORL apod.)

Často kladené dotazy

Naším cílem je snaha harmonizovat funkce pohybového aparátu (svaly, klouby, vazy a nervový systém), aby nedocházelo k přetěžování nebo naopak nevyužívání některých jeho částí.  Zdá se, že máme geneticky uložené optimální pohybové programy, takže by stačilo jen uvolnit a nechat jít ty nesprávné návyky, které jsme se během života naučili. Potíž je v tom, že s nimi začínáme mnohem dříve, než se prvně postavíme na nohy. Ve stavu pokročilé pohybové patologie ale nemusí být možné tohoto stavu dosáhnout pro omezení velkou bolestí, změnami na pohybovém aparátu nebo nespolupráce.

Snažíme se v naší diagnóze zahrnout jak to, co je postiženo, tak proč je to postiženo. Reflektujeme také fakt, že pohybový systém funguje jako celek v navazujících svalových řetězcích. Tak dva lidé, oba s artrózou kyčle II. stadia, mohou mít diametrálně odlišné subjektivní potíže v závislosti na schopnosti relaxace svalů ohybačů-natahovačů i rotátorů kyčle a ty zase reagují na aktivitu stabilizačních svalů trupu. Běžná diagnostika artrózy postavená na rentgenových snímcích ukazuje jen změny viditelné na kostních strukturách, kde se zobrazuje strukturální poškození kloubu až s časovým odstupem a pomíjí informaci o pohybovém chování.

Protože je to způsob, jak pracovat s mozkem; těmi jeho částmi, které řídí pohybový projev. A krom mozku je cílem posílit svaly, vazy, zrychlit reakce a zlepšit vytrvalost. To farmaka ani elektroléčba nezajistí.

Bohužel (či bohudík) toto nenabízím. Nácvik nových pohybových dovedností se odehrává v několika fázích a na počátku je asistence druhé kvalifikované osoby (fyzioterapeuta, ev. rehabilitačního lékaře) nenahraditelná. Je nutné si pohyb představit, zapojit požadované svaly pomocí přesně dávkovaných pohybů a naučit se vnímat při tom své tělo. Dále korekce chyb, které si pacient sám neuvědomí, ale druhá osoba je vidí. A tak dokola, až se začne měnit způsob podvědomého užívání těla.

Pravidelně a v krátkých intervalech, dokud není nový pohybový návyk automatizován. Pacient na počátku prochází fází tzv. korového učení, kdy se musí soustředit na to, co s tělem dělá, vzpomínat, jak vnímal své tělo pod dohledem fyzioterapeuta, a snaží se to opakovat sám doma. Intenzivní aktivace mozkové kúry vede k rychlé únavě a unavený člověk se při cvičení vrátí k původním nesprávným vzorcům pohybu a vlastně si fixuje ty stereotypy, které ho přivedly k bolesti a do ordinací lékařů. Takže cvičit v jednom bloku cca soustředěně 10-15 minut (prevence korové únavy) a nejméně 1x denně (zafixování nových návyků).

Bohužel si nejsme rovni ani ve svých talentech. Zatímco jedni lidé jsou schopni velmi dobře vnímat své tělo a často to přetaví v rychlé a přesné pohybové učení, tak druzí si neuvědomí ani to, že po ošetření zvednou ruku o 30° výš. Není to úmysl, jen nevnímají své tělo. Bohužel právě tyto osoby jsou více disponované k rozvoji bolestivých poruch pohybového systému a daleko hůře se učí nahradit nesprávné návyky lepšími. Mnohdy toho ani není možné dosáhnout a uchýlíme se k symptomatické léčbě.

Protože pohybový aparát je provázaný celek. Např. zvednutí paže tedy nezahrnuje jen svaly nad ramenním kloubem, ale i stabilizaci lopatky proti krční a hrudní páteři, žebrům, hrudní kosti, ale i oblasti pánve a někdy i oporu nohou o zem. Zde nalezenou patologii se snažíme také řešit. Takže se např. bolest v kříži může zlepšit po ošetření v oblasti nohy apod.

Nárazové manipulační techniky také někdy děláme, ale nespoléháme na ně v takové míře, jako třeba chiropraktici. Naší snahou je spíše upravit napětí ve svalech event. fasciovém systému, aby k blokádám pokud možno již nedocházelo. A mnohdy vidíme „prokřupnutí“ jako vysloveně nevhodné.

Má a v několika ohledech. Jednak se pohybová porucha vyvíjí roky nebolestivě a týká se to i většiny výrůstků na páteři nebo výhřezů meziobratlových plotének. Okamžiky, kdy se tato potenciální porucha stane skutečně bolestivou, se nápadně často kryjí s obdobím psychické zátěže. Ta může jednak navozovat vyšší svalové napětí, které mechanicky ještě zhoršují tlak (kloubní blokády, přetížení svalů, výhřez ploténky), ale i v mozku vyšší citlivost na bolestivé vjemy. Takže taková bolest není „od hlavy“, ale hlavou nastartovaná. Další kapitolou jsou situace, kdy je přítomna dlouhodobá i nevelká deprese, která ale nemusí mít ani psychickou komponentu moc výraznou, protože se může takzvaně somatizovat. A to pak přijdou bolesti zad, které už ale mají příčinu v psychické rozladě. Rehabilitace může pomoci i zde, avšak je potřeba řešit i psychický stav spíše než to odmítnout a nadále se cítit „silný“.

Ne, masáž ani není součástí běžné fyzioterapie. A také není hrazená ze zdravotního pojištění, ani nemá svůj kód, takže ji předepsat na poukaz ani nelze. Někteří fyzioterapeuti to nabízejí jako samostatnou hrazenou proceduru. Masáži se podobají tzv. techniky měkkých tkání, ale to je příprava k další práci s tělem, nikoliv finální ošetření.

Toto je jedna z nejpřekvapivějších reakcí, ale není vůbec řídká. Zdá se mi nečekané, když někdo upozadí požadavek na řešení stavu a úlevu od bolesti ve prospěch prosté verbální informace, ale stává se to. Většinou se snažím těmto pacientům vysvětlit, že a) diagnózy od několika lékařů nemusí být totožné a b) stejně neujde práci na fyzickém těle.